POROVNÁNÍ ČISTIČEK VZDUCHU

Odpařovače zpravidla vedou vodu přes elektrické topné těleso, kde se vaří a ve formě vodní páry se uvolňuje do vzduchu v místnosti. Tato metoda znamená, že spotřeba energie je ve srovnání s jinými zvlhčovači vysoká. Odpařovací systém rovněž vytváří vápenaté usazeniny, a proto je nutné spotřebič pravidelně čistit. Hrozí také riziko srážení kondenzátu, proto by odpařovače neměly být umístěny v blízkosti stěn nebo nábytku Nesprávné nastavení může způsobit nadměrné zvlhčování, které vede k tvorbě plísní. Doporučujeme používat v místnosti vlhkoměr (přístroj na měření vlhkosti), abyste mohli vlhkost kontrolovat a v případě potřeby regulovat. Jednou z výhod je, že teplo zničí většinu zárodků a bakterií. Nevýhodou je však také teplo, protože vodní pára může způsobit opaření a popáleniny. Z tohoto důvodu musí být spotřebič uložen mimo dosah dětí a domácích zvířat. Pokud se nedosáhne správné teploty, hrozí nebezpečí, že se vyvinou bakterie Legionella, které se dostanou do ovzduší a způsobí vážné onemocnění.

Čističky vzduchu fungují výhradně z kohoutkovou vodou. K zvlhčování není potřeba dalších vložek nebo filtrů. Při otáčení zásobníku disků v zásobníku vody se hygienicky čistá voda odpařuje. Na rozdíl od rozprašovačů nebo odpařovačů tedy čističky vzduchu neprodukují páru ani mlhu. Zvláštností čističek vzduchu je, že nejen zvlhčují vzduch, ale také přirozeně redukují nebezpečné látky, jako je domácí prach nebo pyl. Čističky vzduchu zachycují odfiltrované částice uvnitř spotřebiče. To může alergikům přinést velkou úlevu. Toto odpařování za studena je považováno za nejlepší a nejhygieničtější metodu zvlhčování. Navíc nezpůsobuje srážení vápníku v místnosti. V roce 1981 vynalezl zakladatel společnosti Venta Fred Hitzler čističku vzduchu a způsobil tak revoluci na trhu.